Příspěvek Abajafans-KPO o.s. do soutěže:

Co se mi vybaví, když se řekne Bosonohy? 

Pro mnoho mých známých a kamarádů rodná vesnice, pro někoho předměstí Brna. Pro mě je to místo, kam se vždy rád vracím. Vzpomínám si na svůj první dojem, jakým na mě zapůsobil především vjezd do této obce. Byl jsem snad osmileté dítě s povahou otevřenou všem novým zážitkům. Jeli jsme s rodiči na výlet do lesů za Brnem a naše cesta vedla přes Bosonohy. Už z dálky mě upoutaly dvě věže, které vypadaly jako uvítací brána. Působily na mě vznešeně, majestátně a přitom zcela přirozeně, jak tam tak hrdě stály. Ve své bujné dětské fantazii jsem měl pocit, že ke mně promlouvají.

Po mém dotazu mi rodiče vysvětlili, že právě projíždíme startem Velké Ceny Československa a vjíždíme přímo na závodní dráhu. Táta na startovní pásce malinko, jen na vteřinku, sešlápl pedál... Nikdy nezapomenu, jak mi z toho vzrušení naskočila husí kůže. Měl jsem pocit, že mohu být jedním ze závodníků, kteří zde každoročně měří své síly a výkony svých strojů.

Najednou jsem porozuměl, co mi ty startovní věže říkají: "Zde je brána Velké ceny - napínavých závodů, nevšedních zážitků, vzrušujících soubojů, velkých vítězství, čestných proher i smutných pádů. I ty můžeš být naší součástí, i když třeba zatím jen jako divák. Vítej mezi nás! Buď dalším z věrných, bez nichž bychom nikdy nebyly tím, čím jsme."

Nemusel jsem tátu dlouho přemlouvat. Od té doby jsme každoročně navštěvovali náš největší motoristický svátek - Velkou Cenu Brna, až se tento svátek stal i svátkem našim.
Zanedlouho jsem znal dobře celou trať Masarykova okruhu a všechny jeho zatáčky, rovinky i zákruty..., včetně neopakovatelného "esíčka" přes Bosonohy, které má pro mě dosud prazvláštní kouzlo.

I dnes pochopitelně navštěvuji Grand Prix České republiky na novém Masarykově okruhu a moje cesta tam vede vždy přes Bosonohy. Pokaždé mě mírně zamrazí při srovnání současné podoby startu bývalé Velké Ceny a stavu za doby největší slávy této snad už sportovně-historické památky.

I když už dnes tato místa vypadají úplně jinak než za dob mého dětství, já mám stále před očima jejich působivou podobu tak, jak jsem je spatřil poprvé. Já stále mám v očích ten lesk v nejzářivějších barvách. Pochybuji však, že to stejně jako já vidí i současní chlapci. Ti už vidí jen budovy šedé barvy a mnoho z nich ani vůbec netuší co se kdysi v Bosonohách odehrávalo, jaké to bylo vždy minimálně jednou za rok centrum celého světa! Je mi jen snad trochu líto, že přicházejí o to příjemné mrazení v zádech, která ve mně vždy vyvolávají tato místa, kde se tvořila skutečná česká motoristická historie. Kde dosud slyším zrychlený tlukot závodnických srdcí, jenž měla tu čest zde odstartovat…

Takže co se mi vybaví, když se řekne Bosonohy? Pro mě jednoznačně téměř pohádková „Brána dvou věží“, která má svůj start v Bosonohách a vede dál a dál do Evropy a do celého světa...

                Napsala Jitka Dočekalová ( z vyprávění členů občanského sdružení Abajafans-KPO ) 

V Brně dne 12.12.2007