Šťastný František

motto:
" A František vjel do Farinových zatáček ještě přesněji, odvážněji, už nejel pro lidi, ale pro sebe, jel skoro ve stopách té představy, jak se vůbec má jezdit, jen pro tu rozkoš, hvízdat si to po hranici života. A Osud mu taky dneska přál. Cítil to ve všech pohybech. Také diváci se vzpamatovávali a už se tak nebáli, když viděli tu jistotu. Poslední kolo jel František Šťastný takovým tunelem, údolím vystlaným z jásotu hrdel, rukou, kapesníků a všeho ostatního, čím jen se dá vyjádřit nadšení. A tak místa k sezení, jakmile se přiblížil, měnila se v místa k stání. "
Bohumil Hrabal v povídce "Smrt pana Baltisbergera"


Narodil se v Kochánkách nad Jizerou. Jako patnáctiletý začínal závodit na kole, v roce 1948 dokonce reprezentoval spolu s takovou cyklistickou hvězdou, jakou byl Jan Veselý, Československo v prvním ročníku Závodu míru .
Svého prvního motocyklového závodu se zúčastnil na jaře 1947 na motocyklu DKW pod jménem svého nevlastního bratra, protože sám ještě nevlastnil řidičský průkaz. Poté, stále ještě jako soukromý jezdec, startoval na ojetém motocyklu Norton s označením „Blesk Speciál“, s nímž v roce 1952 skončil na Velké ceně Československa v Brně na vynikajícím 7. místě.
V roce 1953 byl přijat jako závodní a zajížděcí jezdec do Jawy, s jejíž značkou spojil celý zbytek své závodnické kariéry, a spolu s Gustavem Havlem pro ni vybojoval řadu úspěchů. Závodil na strojích Jawa 500 2xOHC, Jawa 350 2xOHC i Jawa 250. Příležitostně, když Jawa neměla vhodný stroj pro některou objemovou kategorii, startoval i na strojích ČZ či MZ.


František Šťastný vyhrál 4 závody Grand Prix a z 51 startů v závodech Grand Prix stál 20x (!!!) na stupních vítězů !
V roce 1961 se stal vicemistrem světa v kategorii do 350ccm, když jej předstihl pouze Gary Hocking na MV Agustě !

Grand Prix - celkové hodnocení:
1960: 4. místo (350 ccm)
1961: 2. místo (350 ccm)
        10. místo (250 ccm)
1962: 4. místo (350 ccm)
          7. místo (500 ccm)
1963: 4. místo (350 ccm)
1965: 5. místo (350 ccm)
        10. místo (500 ccm)
        11. místo (250 ccm)
1966: 4. místo (350 ccm)
          4. místo (500 ccm)
          8. místo (250 ccm)
1968: 7. místo (350 ccm)
1969: 9. místo (350 ccm)

Vítězství v Grand Prix:
1961 Grand Prix NSR - Hockenheim - 350ccm
         Grand Prix Švédska - 350ccm
1965 Grand Prix Ulster - 350ccm
1966 Grand Prix NDR - Sachsenring - 500ccm

Celkem 9x vyhrál Velkou cenu Brna na našem Masarykově okruhu!

Fotogalerie - Franta ŠŤASTNÝ


Za nejobtížnější silniční motocyklový závod v době aktivního závodění Františka Šťastného však byla považována slavná Tourist Trophy, která se od roku 1907 jezdí na britském ostrově Man. Poprvé František Šťastný na ostrově Man závodil v roce 1957 v kategorii 250 ccm, která se však nejela na hlavním okruhu Mountain Course, ale na kratším okruhu Clymse Course (dlouhém 10,79 míle). Závod se jel na 10 kol, tedy 107,9 míle. František Šťastný se zdržel v boxech opravou výfuku a dojel proto až na 12. místě. Přesto si přivezl cenu – stříbrnou kopii hlavní trofeje, jež se udělovala závodníkům, kteří do cíle dorazili v čase lepším naž čas vítěze plus 1/8. Lépe dopadl v roce 1961, kdy se v kategorii 350 ccm umístil na 5. místě. Tento 236,38 mil dlouhý závod se jel na 6 kol hlavního okruhu Mountain Course. V letech 1962 a 1963 se umístil v kategorii 350 ccm shodně na 3. místě. V roce 1964 závod nedokončil, když mu po čtyřech kolech praskla zadní kyvná vidlice a František musel odstoupit ze druhého místa. V roce 1965 dojel s motocyklem ČZ 250 na 5. místě, ve třistapadesátkách propálil píst a tak musel ve 3. kole odstoupit ze 4. místa. Byla to zřejmě konstrukční vada, protože stejnou závadu měl v témže závodě po ujetí přibližně stejné vzdálenosti i Gustav Havel. V roce 1966 závodil ve třech kategoriích – 250 ccm, 350 ccm a 500 ccm. V tréninku havaroval a byl v bezvědomí odvezen do nemocnice v Ramsey, ale po dvou nocích strávených v nemocnici se vrátil na trať. Dvěstěpadesátky jel na motocyklu ČZ a dojel čtvrtý. Ve třistapadesátkách mu motor nešel na plný výkon a tak skončil devátý, v pětistovkách skončil pátý. Na ostrově Man si mezi diváky František Šťastný vysloužil velkou popularitu a v roce 1967 se dostal na titulní stranu výroční publikace Tourist Trophy.


Když Franta Šťastný, závodník, kterému se podařilo stát se legendou již za svého života, bohém a vynikající vypravěč, ukončil svoji sportovní kariéru, objížděl kluby v republice, které byly vždycky plné jeho vděčných příznivců. Měl talent vypravěče a svérazný, jednoduchý styl češtiny, který se nedá popsat a když začal vyprávět a vzpomínat na léta s motorkou, nechybělo kolem něj vždy početné publikum. Legendární historky jsou zejména právě ty ze závodu Tourist Trophy na ostrově MAN. Tak například: V mlze tam při velké rychlosti nezvládl zatáčku, a "narovnal" motorku tak, že se mu podařilo projel zavřenými vraty do nějakého dvorku. "Bum, bác, ležel jsem a bylo to! Ani jsem překvapeným majitelů nestačil říct dobrý den!" To byl Frantův humor, i když z těch pádů, které popisoval, šel mráz po zádech. Poměrně často přidával k dobru, že kdyby se sečetly všechny hodiny po které byl v bezvědomí, poskládal by z nich možná celý jeden den.
František Šťastný byl při své závodní kariéře neodmyslitelně spojený se jménem motocyklové značky Jawa, i když měl samozřejmě nabídky z celého světa a v těch nejlepších závodnických letech by si mohl vybírat... Jenomže pro Františka Šťastného platilo, že by si všude připadal jako cizinec. Celý život v něm byl obyčejný kluk, který k tomu, aby mu to jezdilo, musel mít svoje přátele a prostředí, kde to znal a kam se mohl po závodě vždycky vrátit. A tak ani knížka, která o něm vyšla, se nemohla jmenovat jinak než Šťastný František, ze které ocitujme její epilog:
"Ikaros z Kochánek nad Jizerou. Spoustu toho nalítal a najezdil, mnohokrát spadl. Bojovník k pohledání, člověk se železnou vůlí, který se zkaždého svého pádu dokázal zvednout a se zaťatými zuby a s očima slzícíma bolestí se vrátit na trať. Jen pár lidí na světě je tak dokonale a neúprosně věrno své lásce - závodnímu motocuklu. Bylo by jich víc, ale mnozí Františkovi přátelé skončili svůj boj před cílem a v rychlostích okolo 200 kilometrů za hodinu se rozžehnali se světem. Hocking, Ivy, Hailwood, Havel, Phillips, Boček, Malina... Dlouhá řada kamarádů a soupeřů, jimž nebylo dopřáno, aby si na stará kolena zajeli závod veteránů. A ještě něčemu byl František věrný - značce Jawa a Československu. Ve svých nejlepších závodních letech byl nesporně světovou špičkou a dostával nabídky od všech konkurenčních firem. Mohl si vybírat, zda chce dostávat Hondu či MV Agustu, ale nikdy nezaváhal. Slovo zrada nebylo nikdy v jeho slovníku, i když by vydělával mnohonásobně víc a velmi pravděpodobně by se stal i mistrem světa."