1.ročník Velkého Motovýletu Abajafans

  Z dlouhodobých zkušeností víme, že nejkrásnější počasí z celého léta bývá pravidelně první víkend v září. Proto jsme zvolili právě tento termín pro náš oficiálně 1. ročník Velkého Moto výletu Abajafans.  Po loňském nultém ročníku nazvaném přiléhavě „Hra na náhodu“, jsme letošní akci pojali svědomitěji a s její přípravou začali již v zimě.
  Výlet byl třídenní a účastníci měli možnost se kdykoliv připojit či odpojit od hlavní skupiny a alespoň část cesty absolvovat s námi. Této možnosti využili nakonec téměř všichni, kdo se výletu zúčastnili.
  Jak už za několik let zkušeností s fungováním fanklubu víme, zábava a dobrá pohoda není o velkých počtech účastníků, ale o jejich kvalitě.  Přesně v tomto duchu se nesla atmosféra výletu po celé tři dny. Nebylo nás mnoho, o to rychleji jsme se na všem důležitém domluvili a zbytečně se tak netříštily naše názory a specifické požadavky. 

  Pátek 6. září (318 km; celkem 318km): V poledne vyrážíme z Brna směrem na Východní Čechy.  Jedeme v počtu čtyř motorek po svitavské magistrále a naším prvním cílem je Ústí nad Orlicí. Tam na nás čekají Honza s Vaškem, kteří dorazili z opačných konců republiky. Tím se naše řady rozrůstají na šest strojů. V ospalém Ústí nad Orlicí budíme rozruch.
  Po krátkém hledání nacházíme fabriku závodního týmu Moto3 a výrobce českých motocyklů FGR. Pravda, našli jsme fabriku až na podruhé, neb nás hned poprvé nenapadlo, že tahle krásná, moderně zrenovovaná budova je to, co hledáme. Čekali jsme ušmudlanou zaplivanou garáž, ale tohle nám vyrazilo dech. A to jsme ještě nebyli uvnitř.  Pan Felgr byl v mžiku u nás, provedl nás všemi halami, sklady, přípravnami a kancelářemi. Překvapila nás všudypřítomná čistota.  Dostali jsme přednášku naprosto o všem. Nás samozřejmě nejvíce zajímaly závodní aktivity výrobce a to jak v minulosti, tak zejména s výhledem k budoucnosti. Druhé velké téma, okolo kterého se často točila debata, byl klenot výrobce FGR model Midalu - šestiválcový dvou a půl litr. Viděli jsme spoustu připravených komponentů a dílů, rámy, bloky motoru… Leč neviděli jsme Midalu celé. Prý je na testovací jízdě po okolí, a že se má „každou chvíli“ testman vrátit. Několik desítek minut čekání jsme si krátili černým humorem, kdy jsme tipovali, co se mohlo stát. Vysypal se testman? Vysypalo se Midalu? Třeba už je na chatě, když je pátek odpoledne… Nakonec jsme mu dali posledních pět minut s tím, že mu právě běží čtvrtá. Oblékli jsme se a vyrazili směr Předměřice u Hradce Králové, kde nás již netrpělivě očekával impresário týmu mistrovství světa supersportůJoska Kubíček. Útulná dílna spolu s klubovnou a síní slávy týmu Intermoto nás opět přivítala skvělou atmosférou. Byl čas na dobrou odpolední kávičku, kterou nám Joska brilantně připravil. U toho jsme si povídali o závodech všech možných úrovní a viseli Joskovi na rtech. Toho chlapa by člověk poslouchal celé dny!
  Jenže nás čekala ještě návštěva na srazu Abajafans v Litomyšli, kam jsme kvůli neuvěřitelně hustému provozu dorazili s asi dvacetiminutovým zpožděním. Na tahu mezi Hradcem Králové a Litomyšlí se pohybovala souvislá kolona aut, dodávek, kamionů a všeho na kolečkách. V obci se jelo rychlostí zpravidla 27kmh a mimo obec 48kmh. Předjíždělo se těžko a tak jsme jeli každý na vlastní triko. Sjeli jsme se až přímo v Litomyšli. Ještě v Hradci Králové nás opustil Zdeněk, který se vydal sám do Krkonoš. Na setkání jsme se pozdravili s místními Abajafans, s předsedou i Abajou. Slupli jsme klobásek a záviděli ostatním orosenou sklenici piva. My jsme ještě nemohli, protože nás čekal poslední úsek dnešního dne, a sice přejezd do autokempu Rozkoš u Náchoda, kde byl zajištěn nocleh, který byl plně uhrazen z fondu Abajafans - děkujeme.  Po setkání v Litomyšli jsme se rozloučili také s Carem, který měl povinnosti se svým závodním týmem v dalekém Písku.
  S námi jel naštěstí Vašek na Ducati1098, který je místní rodák a díky němuž jsme nikde nebloudili a cestu do kempu jsme trefili napoprvé. I tak jsme přijeli těsně po setmění. Po rozdělení chatek, zaparkování motocyklů a nezbytné hygieně, jsme se vydali do místní restaurace na večeři a pár piv. Porce jídla byly obrovské a zejména Pepova „Pyramida s německým bramborem“ se nám vryla do paměti hodně hluboko :-). Během večeře se k nám ještě přidalKarel, který s ženou dorazil ze Zlína až hodně po setmění a také Jára z nedalekého Náchoda. Jára, jakožto „Lokal matador“ navrhl, že si bere zítřejší úvod cesty na sebe a protáhne nás zajímavými místy, které bychom bez něj jistě minuli…

  Sobota 7. září (336 km; celkem 654 km): Ráno nás probouzí vymetená obloha s příslibem krásného dne. Čeká nás nejdelší etapa výletu, kdy chceme projet Orlické Hory, Jeseníky a v podvečer se ubytovat v Beskydech. Po vydatné snídani, kterou nám připravila milá paní v jednom z kempových stánků se pomalu vydáváme na cestu.  Jára opravdu vybral zajímavou cestu na česko-polském pomezí, s nádhernými výhledy do krajiny. Po projetí nejzajímavějších míst v blízkém okolí se od nás Jára trhá a se vzájemným přáním šťastné cesty se s ním loučíme. V počtu pěti motocyklů pokračujeme za nádherného počasí po silnici č.11 na Červenovodské sedlo a dále z Červené Vody na Šumperk. Všude potkáváme spousty motorek, jeden z posledních krásných víkendů v roce využívá k vyjížďce snad každý. Kousek za Šumperkem nás překvapuje uzavírka silnice přes Červenohorské sedlo a tak se držíme objížďky, která vede na Bruntál, kam jsme stejně měli namířeno. Silnice č.11 nás vede nečekaně krásným profilem krajiny přes průsmyk „Skřítek“. Nahoře dáváme kofolu a přes Rýmařov míříme do Bruntálu. Ano, legendární Bruntál. Drsný kraj, drsní lidé. Rozhlížíme se kolem, ale nemáme štěstí. Ani jedna zubatá žába. Škoda, tak snad příště. Z Bruntálu pokračujeme na Šternberk, kde sjíždíme dolů věhlasnou tratí Ecce Homo, kde se jezdí tradiční závody do vrchu. Těsně před Olomoucí tankujeme a se slzou v oku se loučíme s Honzíkem (Yamaha MT-01) a Vaškem (Ducati 1098). Honza míří domů na kladensko a Vašek zase na pardubicko.
  Zůstáváme v počtu tří strojů, ale nálada paradoxně stále stoupá. Kolem Svatého Kopečku u Olomouce a přes Přerov se pouštíme silnicí 150 přes Bystřici pod Hostýnem, Valašské Meziříčí až do dnešního cíle, kterým je Rožnov pod Radhoštěm.
  Po celodenní snaze dohnat časovou ztrátu způsobenou sháněním snídaně, jsme pomocí malého triku dokázali přijet do kempu v Rožnově přesně na čas, a to v 16:55. Trik byl mnohými nepochopen, ale účel světí prostředky. Prostě se vynechal oběd. :-)
Po ubytování a hygieně se vydáváme do Rožnovského pivovaru. Inu, pivo mají dobré, což o to. Ale komunikace s obsluhou nám trošku vázla.Aspoň jsme se zasmáli a na večeři jsme šli raději jinam.
  Neseděli jsme moc dlouho, přeci jen jsme měli za sebou přes 330 kilometrů a šest hodin v sedle. Ještě ten večer jsme se dohodli, že brzy ráno vyjedeme na Pustevny. Super nápad.


  Neděle 8. září (282 km; celkem 936 km): Opět se probouzíme do překrásného dne, i když v podhůří Beskyd jecítit chladný vzduch. Opulentní snídaně se tentokrát odehrála na čerpací stanici Benzina, čerstvé croissanty a káva nás správně nakopli. Vyrážíme brzy ráno směrem na Frenštát, přes Čeladnou, Frýdlant nad Ostravicí kolem nádrže Šance a přes Bílou. Opět nádherný kus cesty, který si moc užíváme. 
Na základě včerejší dohody se vydáváme přes Horní a Prostřední Bečvu nahoru na Pustevny. Úplně nahoře míjíme jakousi cedulku ve tvaru kruhu, který byl celý bílý a rantl měl červený. Nevím, kdosi říkal, že to vypadalo trošku jako zákaz vjezdu, ale to už je teď jedno.  Kdyby nás tam nechtěli, tak si tam dají závoru, ne? :-)
  Po nezbytném focení u tradičních chalup na Pustevnách pokračujeme dále na Východ. Na pár set metrů se ocitáme na Slovensku, tudíž i tento ročník moto výletu obsahoval zahraniční exkurzi. Na hranicích se fotíme u památníku SNP, kde se nám Pepa chlubí, že byl osobně přítomen při jeho odhalení coby řádný člen místní Pionýrské organizace.  Snažíme se najít rok odhalení památníku, ale neúspěšně. Poté sjíždíme dolů zpět na Valachy, projíždíme obce jako Vel. Karlovice, Karolinka, Huslenky a Janová. Právě v této obci bydlí Pepa, a proto se s ním loučíme. Pokračujeme už jen ve dvou. Bereme to trapem přes Valašskou Polanku, slovutné Vizovice, lázeňské Luhačovice, Uh.Brod až ke kiosku u Trampa na Buchlovských kopcích. U Trampa si dáváme polévku a je čas loučení. Karel se ženou se vrací do Zlína a tak do Brna zamířil už jen jeden motocykl.
  Jsem přesvědčen, že všichni účastníci rádi potvrdí, že se nám celý výlet podařil na výbornou. Nezaznamenali jsme ani jeden pád, ani jednu technickou závadu, ani jedno bloudění… Odnesli jsme si jen hromadu pozitivních zážitků a dojmů a bolavé zadky, což máme rádi.

  Alespoň na kus cesty se výletu zúčastnilo 11 lidí na 8-mi motocyklech.

 Děkujeme všem, kteří se zúčastnili a také srdečně děkujeme Luboši Felgrovi z FGR a také Petrovi a Joskovi Kubíčkům z Intermota za vstřícné přijetí. V neposlední řadě děkujeme vedení AbajafansK.P.O. za podporu celého projektu.

                                                                               Zazi

kompletní fotogalerie ZDE